Nejdříve jsme se společně přivítali... | ...naše uvítací písnička zněla Blatským sídlištěm... |
| |
| ...u potoka jsme si vyprávěli, jak to vlastně bylo s tou modrookou holkou... |
...kdo ji zatahal za copánek... | ...a zahlédli jsme v potoce její vlasy... |
...a jde se dál... | |
...pozor u první koleje! | ...právě přijíždí školkový vláček! |
“Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka, | jede, jede do dálky, veze samé bonbónky! |
Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka... | ...a veze vám, lidičky, Koťátka a Myšičky !” |
Hůůů... | šššššš... |
...a jdeme dál... | ...procházíme kouzelnou bránou rovnou do pohádky... |
| ...a teď napínavé vyprávění o Hejkalovi a hledání kouzelných kamínků |
...jdeme do kouzelného lesa... | ...kouzelné kamínky musíme vhodit do kouzelného zámku... |
| |
Sluníčko nám zrovna nesvítilo, tak jsme si udělali své, z batůžků a vestiček... | ...a opravdové sluníčko jsme přivolali pohádkou a písničkou... |
“Jednou se sluníčko probudilo, kouklo se na zem a zakouzlilo... | ...čáry, máry, tak pravilo, náhle se před dětmi objevilo.... |
...já nechci na nebi pořád jen stát, já si chci ve školce na vláček hrát, ćary, máry, tak pravilo, to když se před dětmi objevilo... | ...sluníčko, máme tě všichni rádi a chceme být s tebou kamarádi... |
...můžeš tu být a vyprávět... | ...jak z výšky vypadá ten velký svět!” |
Poprosili jsme sluníčko na obloze, ať vykoukne z mráčků a ukáže nám cestu k pokladu... | ...sluníčko na nás opravdu vykouklo a zlatým paprskem nás poslalo dál... |
...už se blížíme... | ...kde to asi bude... |
...že by tady? | Jó! Tady něco je! |
Našli jsme ho ! | |
Máme ho! | Jůůů ! |
| Ještě dobrá svačinka... |
...a jde se na to... | |
...každý svůj podíl... | ňam, ňam... |
|