Moje dítě se stále ,,počůrává“

Co je normální?

Termín enuréza je určen pro noční pomočování v dětském věku. Jedná se o pomočování bez onemocnění orgánů. O enuréze mluvíme u dětí, které mezi pátým a šestým rokem nejsou schopny kontrolovat močový měchýř. V pěti letech by mělo dítě dosáhnout psychické a tělesné zralosti. Dítě se naučí dodržovat čistotu teprve tehdy, když je schopné chápat, co se od něho považuje, a ovládat obě funkce svěračů. Pokud je tato dovednost trénována v době, kdy je již přiměřeně zralé, přináší mu uspokojení, stejně jako jiná svalová aktivita. Pokud je ale trénována předčasně nebo nevhodnými praktikami, následkem této zátěže může dojít ke vzniku různých problémů, mimo jiné i poruch regulace vyměšování.

,,Fanda přišel do školky jako tříleté dítě. Pomočoval se ve dne, ale hlavně při každém spaní. Denní pomočování se během roku zlepšovalo, až došlo k vymizení. Rodiče nikdy nebyly k tomuto problému vstřícní. Nechtěli řešit danou situaci a když jim bylo doporučeno lékařské vyšetření, matka sdělila arogantním projevem, že je Fanda zcela v pořádku. Chlapec byl velice mírný, klidný, až nenápadný. Naopak od své výrazně starší sestry, která byla aktivní, všude první a vždy bezproblémová. V době docházky do mateřské školy patřila k nejšikovnějším dětem ve třídě. Od matky i otce bylo viditelné předhazování premiantství sestry. ,,Vidíš, tohle nikdy Michalka nedělala. Pořád mi jen přiděláváš práci. Už ti nedám vůbec napít“. apod. Myslím, že tímto projevem chtěl na sebe Fanda upozornit, že je také důležitý pro vlastní rodinu. Doporučila jsem matce, aby nereagovala na pomočení syna a hlavně ho netrestala a nepřipomínala mu danou situaci. Naopak, v případě nepomočení, několikrát pochválila. Myslím, že to byl pro ni nepřekonatelný a ponižující problém. Pokud přišla do šatny a viděla mokré prádlo, už reagovala neadekvátně.“ 
(z vlastní praxe, jména dětí jsou vymyšlena)

Co je ještě normální?

O enuréze lze mluvit až po pátém roce, do té doby jsou občasné problémy tohoto druhu považovány za fyziologické. Neorganickou enurézou trpí v sedmi letech 7% dětí. Trpí častěji chlapci, zejména v pozdnějším dětství. Děti s poruchami kontroly vyměšování si uvědomují, že jde o nežádoucí a nenormální jev, jímž se od svých vrstevníků liší. Za tyto potíže se obvykle stydí, chápou je jako důkaz vlastní selhání, někdy mívají pocity zavinění. Důležité je i hodnocení možnosti něco změnit, důvěra ve zlepšení a efektivnost vlastního úsilí, které vychází ze sebedůvěry a sebehodnocení.

Co je nenormální?

Pokud dítě, které je starší 6 let a trpí poruchou vyměšováním, lze mluvit o patologickém chování. Jde o děti s narušeným rozvojem. Emoční reaktivita a celkové ladění dětí trpících poruchou kontroly vyměšování může být nápadnější vyšší dráždivostí, zvýšeným sklonem k úzkostným reakcím, strachem nebo depresivní náladou. Při výchovném vedení k suchým nocím je nutné myslet na udržení pocitu jistoty a bezpečí. Ztrácíli-ho, pak dochází v oblasti psychické i sociální ke vzniku patologie.

,,Fanda měl odklad školní docházky. Rodičům byla doporučena rodinná terapie, kde je jejím cílem laskavý a důsledný přístup se zamezením trestáním. Je nutné rodiče přesvědčit o důležitosti psychické pohody k nástupu školní docházky“.

Důležitou léčbu je psychoterapie, která má individuální i skupinové terapie k odstranění problémů. Vzhledem k významu rodinného prostředí je nutná rovněž práce s rodiči, eventuálně rodinná psychoterapie:

• zájem o postoje dětí k tomuto tématu
• kladnou reakci na jednotlivé pozitivní kroky v probíhajícím vývoji
• podporu rozvíjejícího se zájmu dítěte o toaletu
• včasné rozpoznání signálů, které upozorňují na nucení k močení
• zhodnocení situace, kdy zahájit výchovu v souvislosti s dozráním příslušných funkcí
• posílení sebedůvěry dítěte, chybějící sebedůvěry vede k opětovnému selhání kontroly měchýře
• častý kontakt s dítětem v průběhu celého dne, je potřeba se mu věnovat celkově – nevěnovat se jen pomočování
• snahu vysledovat a odstranit největší zátěž dítěte
• projevy lásky a něhy i ve všem shonu a stresu (i s větším dítětem se pomazlit, pohladit ho, dělat společně něco pěkného a mluvit zcela o něčem jiném než o pomočování

Rodiče špatně přijímají, že problémy vycházejí z negativních vlivů zevního prostředí, především stresů. Raději by přijali skutečnost, že jejich dítě má funkční a orgánové poruchy nebo vrozené, či získané vady.

Zpracovala : Bc. Romana Píchová