Školní zralost

Pojem školní zralost v sobě zahrnuje několik rovin: jednak zralost fyzickou, tělesnou, psychosociální související se sociální zralostí. Z důvodu školní nezralosti bývá mnoho odkladů z důvodů nejen fyzické a sociální (děti bývají příliš ,,hravé“, nedokáží se odpoutat od rodičů, nejeví zájem o školu), ale také psychické, kdy jsou nezralé na výuku čtení, psaní a počítání. Jde především o smyslové vnímání zrakové a sluchové, jemnou a hrubou motoriku, paměť a pozornost, myšlení a řeč. Proto bychom u dětí v mateřských školách měli cíleně pracovat a nenechávat je osudu. Vždyť ,,dobrý start“ ovlivní celou budoucnost a bude mít vliv na přístup ke školní práci vůbec a může ovlivnit celkové uplatnění v životě.

Den, kdy se z předškoláka stane školák, dost podstatně změní život celé rodiny. Nové prostředí, nová paní učitelka, noví spolužáci. Nutnost se učit, bez možnosti smlouvat jako v předškolním prostředí, nemožnost udělat si volno, kdy chceme a na jak dlouho chceme.

Jen málokteré dítěte do školy bezvýhradně těší – vždycky mu vrtá v hlavě alespoň malá pochybnost, zda to zvládne, popřípadě, co tomu řeknou rodiče. Většina budoucích prvňáčků si tvoří svůj postoj k tomuto nevyhnutelnému kroku podle toho, co slyší od svých sourozenců, od rodičů nebo prarodičů.

Někteří rodiče k nástupu do školy přistupují bez zvláštních emocí. Vzpomínám na jednoho chlapce, kterému paní učitelky navrhovaly odklad školní docházky. Protože bydleli na malé vesnici a spolu s ním měli jít do školy ještě dvě stejně staré dívky, maminka rozhodla, že by to byla ostuda a do školy půjde. Myslím si, že to byla velká chyba. Od první třídy se potýkal s učebními problémy a výsledky byly vždy velmi slabé. To se odrazilo i na jeho vztahu ke škole.

Zase si naopak myslím, že rodiče, kteří chtějí za každou cenu ponechat dítě ve školce, jen aby si prodloužily bezstarostné dětství, je také chyba. Často škola funguje jako strašák: ,,Počkej, oni tě ve škole srovnají, tam se s tebou nikdo párat nebude“. Jde o výraz výchovné bezradnosti. Dítě má ze školy obavy a může chystat obrannou reakci. Může přerůst i v agresi. Jiná reakce rodičů může být věcná: ,,Zvládli to jiní, zvládneš to také“.

K zápisu musí jít podle zákona děti, kterým je v den nástupu do školy 6 let, tedy děti narozené do 31. srpna včetně.

Pokud ukvapeně půjde do školy dítě nezralé, budou jeho výsledky průměrné, nikdy nedosáhne na své spolužáky. V horším případě bude vrácen do mateřské školy. Rozhodneme–li se dobře a dítě nastoupí se zralou nervovou soustavou, půjde mu všechno snáz, bude se učit s chutí a pocitem úspěchu.

Význam hry v životě dítěte - Hra je pro děti v předškolním věku nejdůležitější činností, asi jako práce pro dospělého. Hra dítěti zprostředkovává poznávání světa, skutečnosti, učí je spolupráci, podřizováním pravidlům, respektování ostatních dětí i dospělých. Přináší radost z úspěchu, ale učí i prohrávat, nést neúspěch. Učitelé zařazují hry nenásilnou cestou a přitom posilují u dítěte sebedůvěru, vědomosti, dovednosti, utváří správné návyky a chování.

Příklady a cvičení k rozvoji funkcí důležitých pro budoucí výuku čtení, psaní a počítání:

• Smyslové vnímání – zrakové vnímání, prostorové a pravolevá orientace a sluchové vnímání (např. hledání rozdílů, vyhledávání dvojic, cesta bludištěm, co se změnilo ve třídě, co se ztratilo z obrázků, rytmická cvičení, rozlišování hlásek na začátku a konci slov, hláska nás probudí…).
• Paměti a pozornosti (např. hledání chyby, opakování krátkých příběhů, boj o židli, předvádění pantomimy…).
• Řeči a myšlení, matematických představ (např. co k sobě patří, protiklady, co je správné a co ne, zobecnění řady slov, číselná řada do 10 …).
• Motorických a senzomotorických funkcí, motorické koordinace a rytmicky (např. nácvik správného držení tužky, modelování, vytrhávání papíru…).

Po prostudování těchto cvičení a her jsem došla k závěru, že většinu úkolů plníme s dětmi během volné hry, řízené činnosti i v odpoledních činnostech. Zaujaly mě úkoly, které jsem s dětmi nikdy nedělala, protože knihy z kterých jsem čerpala, jsou určeny pro pedagogickou poradnu. Rozhodla jsem se některé úkoly s dětmi vypracovat (samozřejmě, že jména dětí i výsledky nemohu zveřejnit, ale je to pomoc rodičům, kteří si chtějí něco takového s dětmi vyzkoušet nebo můžete přijít na radu).

• První úkol v textu nebo řadě písmen označit barevně jedno. Úkol: najdi všechna stejná písmenka. Dítě nemusí vůbec písmenko znát, ale hledá stejný tvar.
• Druhý úkol snažit se co nejpodobněji napsat písmena N a Z, písmenka by měla být velká a v řadě.
• Třetí úkol napsat řadu třech písmen, v které jsou chyby. Úkol: najdi chyby v textu. Dítě hledá chybějící části písmen.
• Další úkoly jsou sluchové hry, kdy děti hledají slabiky, které se stupňují – pes, ko-čka, ži-ra-fa nebo hláskují slova. Také určují dlouhé a krátké slabiky, kdy je zapisují jako v morseoavě abecedě.

Aby dítě pochopilo veškeré požadavky, které jsou na něho kladeny vzhledem k testům školní zralosti, musí pedagog přistupovat k dítěti velice citlivě. Mohlo by se stát, že mluvíme, mluvíme… a nějak to nefunguje. Jako první by se mělo dítě oslovovat jménem, kontakt se stává osobním. Užívat příjemný hlas a zdvořilostní oslovení ,,prosím“. Důležitý je i úsměv, oční kontakt a jasná, pochopitelná formulace požadavku. Nechat dítěti dostatečný čas a prostor pro zadaný úkol. Respekt a rovnocenný vztah je také důležitý. Dítě uvítá i odlehčení zadaného úkolu formou přiměřeného humoru.

Posouzení školní zralosti k odkladu školní docházky

1. Zdravotní stav – děti často nemocné, málo chodící do mateřské školy. Chronicky nemocné, tělesně křehké, nedonošené. Posouzení vydává dětský lékař.
2. Zralost CNS – nezralost CNS se objeví u dětí v druhé polovině druhé třídy. Mohou připomínat dyslektické děti, ale potíže později vymizí.
3. Soustředění – míra soustředěnosti a schopnost samostatně pracovat dává předpoklad k bezproblémovému vstupu do školy.
4. Pravolevá orientace – zrání CNS s pravolevou orientací úzce souvisí.
5. Rozvoj řeči – je dobré nastupovat do školy s dobrou výslovností. Pokud tomu tak není, je nutné zahájit logopedickou péči co nejdříve.
6. Kresba – úroveň kresby hodně napoví a schopnosti učit se psát.

Jak se rozhodnout

• Někdy je situace jasná – dítě je hravé, u ničeho neposedí, narodilo se někdy na jaře, vývoj řeči není dokončen. Odklad školní docházky je jasným řešením.
• Někdy nejsou testy zcela přesvědčivé, proto se zopakují před začátkem školy a dítě udělá velký skok a na podzim do školy nastoupí.
• Někdy se rodiče nemohou rozhodnout pod tíhou zodpovědnosti, v něčem je dítě šikovné, má zájem o písmenka, jindy je výkon průměrný. Tento případ je nerovnoměrný a rozhodnutí není jednoznačné.
• Dítě je zralé, ale s průměrným intelektem, pak je vhodné do školy nastoupit. Základní výbava se od přírody nezmění.
• Nevhodný odklad školní docházky je v případě, že si chce rodina ještě rok užít volna, přestože má dítě dostatečné schopnosti pro nástup do školy.

Každé dítě je jiné a rozhodnutí není lehké. Rodiče si nesou ze své výchovy určité zvyklosti a návyky a opakují to na svých dětech. Jenže to nemusí fungovat v další generaci. Hodně se toho změnilo. Nároky na děti jsou stále větší a sama jako učitelka mohu potvrdit, že jsou děti přetěžovány již v předškolním věku. Rodiče je zapisují na řadu kroužků a tím přenášejí odpovědnost na jiné školské instituce.

Pokud jsou ve výchově s dítětem nějaké problémy, nepropadejme panice. Vždy se najdou cesty, jak všechno řešit. Důležité je hledat přirozenou cestu vývoje. I já mám stále ve svém rozhodnutí mezery.

Rodiče, kteří požádají o odklad školní docházky, by měli počítat s tím, že odklad není jen ,,ulehčením“, ale také určitým závazkem vůči dítěti, že mu jeho obtíže pomohou překonat. Práce s dítětem není starostí navíc, ale vrátí se nám v podobě radosti ze hry a společného prožívání úspěchů a navíc můžeme zjistit, že má schopnosti, o kterých jsme nepředpokládali. Čas a péče věnovaná dítěti v předškolním věku se ukládá jako do banky a začíná se vybírat nejen po nástupu do školy, ale i v období puberty a dokonce i ve vyšším věku.

Rodičovské desatero

1. Děti vychováváme od první chvíle života, a, to vlastním příkladem. Děti to bedlivě sledují. Dávejte pozor, co jim vlastně předvádíme.
2. Při výchově děláme chyby. Jestliže nejsou soustavné, je nám odpuštěno. Neodpustí vám však nedostatek zájmu o ně, nedostatek lásky a času, který jim věnujete.
3. Nepleťte si lásku s přílišnou shovívavostí a vlastní pohodlností, která nás nutí mávnou rukou nad malými prohřešky.
4. Jedna z mála věcí, kterou můžeme dítěti dát, je dostatek jistoty. Tu dítě načerpá v naší stálé přítomnosti. Až si bude jisté, opustí nás samo.
5. Říkejme dětem za všech okolností pravdu. Lépe je říci: ,,nechci s tebou o tom mluvit“, než sebelepší výmluva.
6. Mluvte s dětmi pozitivním způsobem, lépe a rychleji nám porozumí. Navíc budou dychtivé a aktivní.
7. Buďme uvážliví, než začneme trestat. Ověřme si vždy, zda dítě ví, proč je trestáno. Trest musí přijít hned a musí být přiměřený. Trestáme jednou, ne půl roku.
8. Nemusíme vždy souhlasit s tím, co naše děti dělají. Dejme jim ale najevo, že jsme s nimi, že je máme rádi a že mají vždy místo v našem náručí, ať už provedou cokoliv!
9. Neshazujte před dítětem autoritu těch druhých, spolehlivě tak podrýváme především tu vlastní!
10. Co nakonec. Snad Božena Němcová: ,,Úcta se nezíská hrdostí, ale láskou“

Děkuji všem rodičům, kteří dočetli až dokonce.

Zpracovala : Bc. Romana Píchová